Myslivost

MSH hospodaří na 1 234 ha, s převážně polními plochami, které v oblasti za Loučkami postupně přechází v rozsáhlý lesní komplex CHKO Jeseníky. Další souvislejší lesní porosty se nachází směrem k Šumperku – bývalý zámecký les Třemešku, a směrem k Benkovu tzv. Černý les. Centrální část honitby představuje území obce (nehonební pozemky) a plochy, ve vegetačním období, oseté zemědělskými plodinami. Protože nelze mluvit o prostředí, zcela vyhovujícím pro celoroční výskyt stabilních populací spárkaté zvěře, ať už z důvodu poměrně nízkého podílu zastoupení lesních porostů, nedostatečných klidových a krytových podmínek (v době nouze), intenzivní zemědělské činnosti či přílišné fragmentace krajiny frekventovanými pozemními komunikacemi, celoroční myslivecká péče stojí zejména na srnci obecném.


Centrální část honitby (foto Drimaj)

Pohled na Loučky a Na Samoty (foto Drimaj)

Srnec obecný (Capreolus capreolus) byl dříve označován jako zvěř lesní, avšak s ohledem na jeho adaptabilní chování lze dnes hovořit o polní zvěři. Ekologické nároky a potravní nenáročnost z něj učinily nejrozšířenější druh spárkaté zvěře v republice vůbec. Stejně tomu je i u nás a myslivecké hospodaření se zaměřuje zejména na péči o tento druh. Jeho stavy se pohybují kolem 70 kusů v celé honitbě, a protože se jedná o druh teritoriální, tzn. je věrný svému území, je možné po několik let vídat ty samé kusy v blízkosti našich obydlí.

Srnec obecný (foto Marek Škráček)

Stříbrná medaile trofeje srnce (lovec Rostislav Krňávek)

Prase divoké (Sus scrofa) je pro mnoho lidí jakési tajemné stvoření, jehož pobytová znamení (buchtování, malovánky, kaliště) mohou nacházet při svých toulkách honitbou, ale konkrétně ho viděl málokdo. Je tomu tak z důvodu noční aktivity, bystrých smyslů a „nepochopitelné obezřetnosti“ vodících bachyní, jejichž zkušenosti s lidskou civilizací bravurně využívají ve svůj prospěch. Rozsáhlé polní monokultury řepky či kukuřice jim poskytují klid i kryt po celou vegetační sezonu a je velice obtížné v nich redukovat početní stavy, které narůstají díky narušení věkové struktury populace, pohlavní dospělosti ani-ne ročních selat, 16týdenní době březosti, celoroční schopnosti reprodukce, vysokému počtu selat ve vrhu a zmiňovanému skrytému způsobu života. Lov je obtížný a mohli by o tom vykládat všichni naši členové, kteří ročně prosedí noci a noci, ve sněhu i dešti a většinou bez úspěšného návratu domů, s úlomkem za kloboukem a vzpomínkou na ulovenou zvěř. Každý rok se u nás uloví kolem 40 kusů rytířské zvěře a věřte, že pokud bychom si neuvědomovali její schopnosti ve smyslu páchání škod na lesních a polních kulturách, nebyla by čísla tak vysoká.

Prase divoké (foto Marek Škráček)

Daněk skvrnitý (Dama dama) je pro mnoho členů MSH spjat s oblastí kolem „přehrady“ a Černého lesa, a bohudík je na něj dnes možné narazit téměř po celé honitbě. Jeho lov je obtížný zejména z důvodu nízké početnosti v honitbě a s tím souvisejícího nálezu průběrných kusů, jež by bylo třeba odlovit. Ale není to škoda, protože impakt na prostředí je minimální, a naopak je to zvěř hravá a zároveň noblesní, kterou se každý člověk rád kochá. Vysoká kvalita chovu honitby je zapříčiněna koordinovaným postupem při péči o daňčí zvěř v rámci Oblasti chovu daňčí zvěře „Klopinská“, do níž naše honitba spadá a tvoří okrajovou část oblasti.


Daněk skvrnitý (foto Marek Škráček)

Trofej daňka uloveného v roce 2010 v Hrabišíně (lovec Karel Korger)

Jelen evropský (Cervus elaphus), ano, i na tohoto „krále lesa“ je u nás možné narazit. Jeho početnost u nás lze sice odhadovat na několik jedinců, avšak v létě, kdy se z Jeseníků stahuje jelení zvěř do nižších oblastí hlavně z důvodu pastvy, můžeme narazit na jeleny s velice dobrou trofejí i vícehlavá stáda holé zvěře. O kvalitě chovu zvěře v Jeseníkách lze vést dalekosáhlé diskuse, avšak skutečnost je taková, že spatřit staré jeleny s medailovými trofejemi je dnes vzácnost. Zlatou éru kvality jelenů v Jeseníkách můžeme doložit i u nás - stříbrnou medailí trofeje jelena z konce 80. let.

Jelen evropský (foto Marek Škráček)

Z ostatních druhů spárkaté zvěře se zde ještě vyskytoval muflon (Ovis musimon), ale ty časy jsou již dávnou minulostí a dnes jej můžeme obdivovat nejblíže v oblasti Bradla. Někteří členové, jež pamatují přítomnost zvěře v honitbě, mají i medailové trofeje beranů (včetně zlaté medaile). Dnes jsou sice jisté informace o sporadickém pozorování muflonů v honitbě, ale patrně se jedná o zabloudivší jedince z výše zmiňované oblasti.
Drobná zvěř, pod tímto názvem jsou myšleny další druhy zvěře, jako například zajíc polní (Lepus europaeus), bažant obecný (Phasianus colchicus) a kachna divoká (Anas platyrhynchos). Jedná se o živočichy, kterým ráz naší krajiny příliš nevyhovuje, ať už z důvodu způsobu využívaní přírodních zdrojů či vysokého počtu dravců a šelem. Přesto je možné na ně narazit a těšit se z jejich přítomnosti. Ze zmiňovaných je nejrozšířenější kachna divoká, jejíž stavy cíleně podporujeme polodivokým odchovem ve voliéře a následným vypouštěním na mysliveckém rybníku.


Bažant obecný (foto Marek Škráček)

Zajíc polní (foto Marek Škráček)

Přikrmovací zařízení sloužící k zajištění příjmu přídatného krmiva v době nouze, ale i po celý rok, jsou rovnoměrně rozmístěna po celé honitbě jak z hlediska geografického, tak z pohledu výskytu zvěře a pohodlného doplňování. V průběhu let se počet zařízení měnil a dnešní stav je takový, že aktivně využíváme 20 slanisek, 2 zásypy a 20 krmelců. Členové je mají rozděleny mezi sebe a na vlastní zodpovědnost o ně pečují a provádí povinné přikrmování a vakcinaci medikovanými krmivy. Navíc si musí každý člen na zimu připravit minimálně 20 q objemového krmiva (seno) a ostatních pochutin pro zvěř. Jadrné krmivo (a sůl) je nakupováno jednotně ze zdrojů MS a poté distribuováno mezi členy dle počtu přidělených přikrmovacích zařízení.

Krmelec v zámeckém lese (foto Drimaj)



Stavba přikrmovacího zařízení (Ing. Rostislav Krňávek)

 autor: Jakub Drimaj

© 2011 MYSLIVCI Hrabišín Admin